Pistáciové macarons

… tedy abych byla úplně přesná, vlastně macarons s pistáciovou náplní. Protože skořápky jsou u těchto mini macarons zase jen z mandlí, i když drcenými pistáciemi můžete část mandlí nahradit a recept by měl fungovat úplně stejně. Tentokrát jsem se pustila do zkoušení o trochu jiného receptu, než běžně v poslední době používám. Tento poměr jsem našla na Instagramu u skvělého cukráře Antonia Bachoura už před dobou a konečně jsem se dostala k tomu ho otestovat. U mých makronek mě totiž občas trápily velké dutiny ve skořápkách a i když jim to moc na chuti neubíralo, chtěla jsem je prostě trochu vylepšit. A vypadá to, že to zafungovalo :)

Klasických macarons vyjde z tohohle cca 30 kousků, v případě mini makronek jich je zhruba 60. Plnila jsem je tentokrát ganache z bílé čokolády, ochucenou pistáciovou pastou, kterou jsem koupila v cukrářských potřebách.

BBQ žebírka s pestrobarevným zelným salátem

Máte vepřová žebírka zapsaná jako klasické hospodské jídlo k pivu? Nebo je máte spíše spojená s letním grilováním? A děláváte je doma, nebo si myslíte, že je jejich příprava příliš pracná? Udělat doma báječná vepřová žebírka není vůbec těžké a řekla bych, že výsledek může být daleko lepší, než v lecjaké restauraci. Doma pečená nebo grilovaná žebírka totiž i při minimální péči sama odpadávají od kosti a mají tak skvělou chuť, že už se skoro budete bát dávat si je jinde, protože by se těm domácím jen stěží vyrovnala…

Potřebujete jen několik plátů krátkých vepřových žebírek, pár hodin času a suroviny na marinádu. S ní se nevyplatí šetřit, je potřeba, aby žebírkům dodala onu správnou chuť i lepkavou konzistenci. Já jsem do ní použila javorový sirup, ale s medem bude taky fungovat skvěle. K takhle výrazným a dobrým žebírkům jsme si doma dali odlehčený coleslaw – zelný salát. Tentokrát možná trochu netradičně připravený z červeného zelí a růžičkové kapusty, s minimem zálivky. Nakonec stejně nechyběl kousek pečiva, domácího chleba, protože na vytírání marinády z talíře je přeci jen to pečivo nejlepší…

Teď v zimě jsem je připravila jen v troubě (s grilem), ale už se těším na léto a nějakou pořádnou grilovačku. V troubě je totiž předpečeme a pak je hodíme na gril a budeme doufat, že na nás vůbec nějaká vyzbydou, až ta vůně začne lákat všechny okolo :)

Koblihy podle Justina Gellatlyho (St. John Bakery)

Po těhle koblihách jsem pokukovala už děsně dlouho. Vídávala jsem je na Instagramu, pak jsem je viděla u Kuby a Blanky a pak naposledy v letošním únorovém čísle časopisu Apetit, pro který je Blanka připravovala. Recept jsem už taky měla nalezený v kuchařce Bread, Cake, Doughnut, Pudding: Sweet and Savoury Recipes from Britain’s Best Baker od Justina Gellatlyho, který je právě v St. John Bakery proslavil. A tak mi už prostě nezbývalo nic jiného, než se do nich pustit, a zjistit, jestli jsou opravdu tak legendární. No a kdy jindy než v období masopustu by se měl člověk pro smažení koblih rozhodnout ? ;)

Španělský ptáček

Patříte k lidem, kteří mají španělské ptáčky v lásce nebo je to s vámi naopak? Já jsem dnes v práci zjistila, že lidí, kteří je nemusejí, je překvapivě hodně. Já sama jsem tedy odjakživa patřila k jejich zastáncům, a naštěstí tak i můj manžel, kterému včera na večeři ohromně chutnaly. Myslím, že recept na ně není bůhvíjak objevný, ale rozhodně na blog patří, protože až zase budu vymýšlet, co bych vařila, aspoň je tu budu mít hned na ráně :)

Domácí ochranný balzám na ruce s včelím voskem a levandulí

Odjakživa jsem trpěla na citlivou a suchou kůži, a některé z těch problémů stále trvají dodnes. Jako malá jsem dost často mívala vyrážky ze všeho možného – krému, sprchového gelu, aviváže a občas bylo dost obtížné identifikovat co mi vadí. Tenhle problém se naštěstí časem zklidnil, ale suchá a citlivá kůže mi zůstala. Dost často se mi v poslední době projevovala na rukou, kdy jsem se dostávala i do stádia dlaní a prstů rozpraskaných do krve (buďte rádi, že jsem ta nejhorší stádia nenafotila). Většinou se to pár týdnech nebo měsících samo zklidnilo, někdy to ale trvalo dlouho a přijít na něco, co by pomáhalo, bylo jen velmi těžké.

Stav rukou samozřejmě zhoršoval stres, počasí (zima), mytí nádobí (nedokážu mýt nádobí v rukavicích) a určitě i spousta dalších faktorů. Vyzkoušela jsem krémy a mastičky z drogerií i lékaren, dokonce i od kožních doktorů (tam mě už jen tak nikdo nedostane). Nakonec jsem už ani nevím jak začala přemýšlet o výrobě vlastního balzámu na ruce. Vytvořila jsem si postupem času několik variant, až jsem se ustálila na této, jež předávám dál.

Krém z pečeného celeru, brambor a česneku

Dlouhotrvající zima mě zase vtáhla do skoro neustálých myšlenek na misky s horkými a hustými polévkami. Tak jsem neodolala a nachystala takový zimní krém – krémovou polévku z pečeného celeru, brambor a česneku. Poměr surovin uvádím přibližný, tak, jak jsem polévku zhruba chystala já. Ale iniciativě se meze nekladou, klidně si polévku přizpůsobte svým chutím a domácím skladovým zásobám :)

Švédský mandlový dort | Dort krále Oscara

Kdykoliv jsem se ocitla na nákupech v Ikee, jsem samozřejmě nějak nemohla odolat obědu nebo večeři nebo obecně občerstvení v jejich restauraci. Obvykle jsem také hlavně neodolala mandlovému dortu, který jsem si dala vlastně skoro pokaždé. V Ikee jsem už ale dlouho nebyla a chuť na mandlový dort se projevila v plné síle. Tak jsem se odhodlala, že si ho upeču doma, byť jsem se toho maličko obávala. Jeden nebo dva recepty jsem už totiž kdysi zkoušela a moc dobře to nedopadlo.

Tentokrát jsem ale dlouho studovala všechny možné recepty na internetu a spolu s vlastními zkušenostmi jsem to pak propojila v recept následující. Dort byl naprosto luxusní (potvrzeno i návštěvou) a chutnal mi asi ještě víc, než ten, který jsem kupovala v Ikee. Tento dort (známý ještě jako Dort krále Oscara II.) je kromě toho, že je úžasný, navíc přirozeně bezlepkový, takže ho můžete upéct i celiakům – a takový recept se vyplatí mít v zásobě.

Sváteční "svíčková" - hovězí na smetaně a zelenině - s karlovarským knedlíkem

K Vánocům jsem dostala od Ježíška velký litinový hrnec, který už jsem si nějakou dobu přála. A tak konečně nastal čas splnit slib, který jsem dala manželovi již před dobou – že mu totiž uvařím svíčkovou. Ano, slyšíte dobře, vzal si mě ještě před tím, než jsem mu uvařila tak důležité jídlo! Musím přiznat, že jsem se trošku nervovala, jestli mu ta má verze bude chutnat a jestli to si to třeba se mnou ještě nebude chtít rozmyslet :D Ale všechno dopadlo dobře. Vaření svíčkové, tedy vlastně hovězí pečeně na smetaně, jsem naplánovala na den, kdy k nám přišla návštěva, abych ji otestovala na více lidech. A má verze prošla :)

Ona je totiž ta svíčková taková ošemetná. V prvé řadě, jméno svíčková získala díky kusu masa, který se na ni možná kdysi používal, ale dneska je nám líto takový drahý kus masa pro dlouhé dušení používat. V klidu tedy sáhneme po pěkném, libovém kusu masa např. z hovězí kýty. V druhé řadě, v každé rodině se ta pravá, nejlepší svíčková dělá jinak. Někdo dopředu maso nakládá, někdo ne, někdo ho peče v troubě, někdo ho jen vaří… Někdo používá více a někdo méně zeleniny, to samé se smetanou… Každý je prostě zvyklý na trochu jinou chuť.

Já mám ráda svíčkovou hodně zeleninovou, sladkokyselou, jen s trochou smetany v omáčce. Případně si smetanu přidám až tu čerstvě ušlehanou na talíři. Chuť svíčkové pro mě nesmí být fádní, musí být výrazná a proto maso dopředu nakládám a hodně celou směs ochucuji – vínem, hořčicí, brusinkami… No můžete se podívat sami.