Moravské vdolky

Recept na tyhle úžasné vdolky (nebo, chcete-li, koláče) byl na blogu už neuvěřitelných šest let. Moravské vdolečky, jak jim taky můžete láskyplně říkat, má můj děda snad ze všeho sladkého prostě nejradši. Už ani nevím kolikrát jsem byla svědkem toho, jak má děda na něco chuť, a tak se jde pustit zrovna do těchto koláčů. Správně určitě chápete, že recept mám právě od něho. Já je zas tak často nedělám, z jedné dávky jich je poměrně dost, a pro dva lidi je jich pak neúnosně :))

Vdolky jsou ale skvělé, a hlavně dvojitě plněné – i když se na první pohled náplní liší, uvnitř každého koláče je vždy ještě tvaroh a i díky němu jsou dlouho vláčné. Recept s postupovými fotkami jsem přefotila a aktualizovala, protože si myslím, že si to tyhle prostě vdolky zaslouží.

Protože mě čeká výlet na plachtařské soustředění, kde se zrovna nachází můj muž, rozhodla jsem se do těchto vdolků pustit a to v dávce rovnou dvojnásobné. Ochotných strávníků tam bude doufám víc než dost, a já jsem aspoň rovnou mohla vyzkoušet nového obyvatele naší kuchyně.

Křupavé cukeťáky

Možná máte zahrádku a pěstujete cukety. Snažíte se vždycky odebírat menší cuketky, které použijete na grilování, ale občas se prostě stane, že nějaká přeroste. Anebo je taky necháte přerůst zcela záměrně a máte pak cuket, že skoro nevíte, co s nimi. Můžete je zavařit, přidat do leča, do směsí na topinky a podobně, ale u nás doma vždycky vítězily cukeťáky. Pokud to slovo slyšíte prvně (ale o tom spíše pochybuju), jedná se o placky jako jsou bramboráky, jenže z cuket. A já je odjakživa milovala.

Někdo je nemá rád, protože mu oproti bramborákům přišly měkké, skoro až rozblemcané. Jenže to jim prostě akorát nevěnoval dostatečnou péči. Moje cukeťáky jsou parádně křupavé, nemají  v sobě nasáklý olej a nebývá mi po nich ani těžko. Klíč je v tom, že nechávám cuketu vypotit a zbavím ji nadbytečné vody, takže pak nemusím ani přidávat tunu mouky (nebo brambory pro větší křupavost). Taky k ní přidávám jen škrob, který pomůže jak křupavosti, tak bezlepkovosti placek. Smažím je na vyšší vrstvě sádla, což jim přidá na chuti a pomůže ho nenasáknout tolik, a taky je pak vymačkávám na papírových utěrkách. Můj manžel prý cuketu nemá rád… ale nějak mě při téhle večeři nepřesvědčil, protože to vypadalo, že by si i přidal :)

Boloňské lasagne s těstovinami Adriana

Po všech těch svatebních přípravách, veselí i uklízení a po návratu do práce jsem se tedy konečně začala pořádně vracet i k domácímu vaření. Když jsme přijeli po svatbě domů, čekal na mě balíček těstovin k vyzkoušení a já se tak mohla vrhnout do přípravy jídla, které už dlouho bylo na mém pomyslném “Chci uvařit a nafotit” seznamu. Asi před rokem jsme si pořídili domů strojek na těstoviny, takový ten ruční. Domácí těstoviny jsme si na něm hned vyzkoušeli (něco jako fettuccine) a od té doby jsme ho nevytáhli. Udělat si doma těstoviny je trošku náročnější (pro nás hlavně na úklid) a tak se nám do toho jen tak nechtělo.

A já přitom myslela pořád na lasagne! Kdykoliv jsme je doma zkoušeli, bylo to náročné. Některé těstoviny se musely předvářet (a stejně jim to moc nepomohlo) a ty, které to na sobě neměly napsané, byly po upečení celého jídla v troubě stále moc tvrdé. Tak jsem se musela začít smiřovat s tím, že zase někdy vytáhnu strojek a prostě se do přípravy těstovin pustím sama. No a pak jsem vyzkoušela předvařené lasagne od Adriany, co jsou rovnou připravené k použití. Konečně výsledek, který stál za to.

Příprava lasagne bolognese, čili Boloňských lasagní, je sice trošku časově náročnější, ale omáčky jdou připravit den předem. Druhý den je stačí lehce ohřát a celé jídlo sestavit. Nebo si můžeme upéct celé lasagne den předem a poté už jen rychle ohřát. Budou tak ještě lepší, protože se celé jídlo uleží a chutě se tak krásně propojí.

Rybízobrusinky

Každý rok se snažím nějakým způsobem rozšířit náš sortiment zavařovaných skleniček, abychom je pak mohli na podzim a v zimě vytáhnout a těšit se ze zpracované úrody. Loni jsem dostala od ségry skleničku rybízu, zavařeného jako brusinky. Byl výborný a tak jsem si letos řekla, že je na čase se do nich pustit taky. Abych recept úplně nekopírovala, udělala jsem v něm malé změny, ale pořád platí, že jsou skvělé. Použila jsem do nich hnědý cukr místo bílého, který jim dal lehce karamelový nádech a koření jsem do směsi dávala vyvařit vcelku. Teď už se jen těším na to, až budeme dělat svíčkovou nebo švédské masové kuličky :)

Parmazánové řízečky se sladkokyselým okurkovým salátem

Kdo by nemiloval řízky? A ještě lépe, řízečky? Když jsme na jakékoliv oslavě a párty, řízečky jsou jedna z věcí, která zaručeně zmizí nejdřív. Když se objeví, slyšíte jásot a pak vidíte, jak si pro ně lidé spěchají. A jako přílohu si k nim nejlépe dávají další řízečky. Je to prostě osvědčená a milovaná klasika.

Já mám ale ráda změnu, takže jsme ty řízečky připravili doma tentokrát jinak. Strouhanka z čerstvého pečiva, která se ochutí parmazánem, s petrželí a citronem, je příjemná změna. Řízečky byly hezky křupavé a s okurkovým salátem jim to ladilo. Použila jsem na ně vepřový váleček, což je maso z kýty. Jeho předností je křehkost, která je skoro srovnatelná s vepřovou panenkou, a také cena, oproti panence je výrazně levnější. Dá se poptat u vašeho řezníka, ale bacha, bývá to podpultovka. Občas se dá sehnat např. i v Globusu.

Pečený mascarpone cheesecake s ovocem

Pokud mě sledujete na sociálních sítích, tak už asi víte, že jsem se nedávno vdávala. Kvůli tomu se trošku zabrzdil i blog, ale pevně věřím, že je těmto časům konec :) Po svatebních přípravách, veselí i uklízení a po návratu do práce jsem se konečně začala pořádně vracet i k domácímu vaření. Tento víkend jsme se hodně věnovali návštěvám a dovezli jsme si spoustu domácí zeleniny i ovoce. A protože jsem doma měla balení mascarpone i sušenky, spolu s ovocem jsem je přetvořila v cheesecake. Pekla jsem ho v 20 cm otevírací formě a protože máme rádi sušenkový základ, udělala jsem ho trochu silnější. Pokud byste chtěli, tak můžete na sušenkách trochu ubrat. Anebo použít větší formu, tam už by to ale chtělo i trochu přidat na krému.

Kulajda z nakládaných hub se ztraceným vejcem

Každý rok můj děda netrpělivě čeká, až porostou. A pak, když se zadaří, chodí domů s košíky plnými hub, které většinou zavařuje nebo usuší. Jeho nakládané houby jsou prostě skvělé a většinou mi pár skleniček daruje, takže se z nich můžu taky těšit. Děda z nich vždycky dělává výbornou smetanovou houbovou polévku, kterou mě taky naučil. Dělá ji většinou ale jen s petrželkou, já jsem se naučila přidávat i kopr a vařit tak polévku na styl kulajdy.

Polévka z pečených paprik a tymiánová focaccia

Před časem mi do kuchyně přistál nový přístroj na otestování – Tefal Easy Soup. Jak už z názvu vypovída, je to pomocník, který má v popisu práce hlavně polévky, ale poradí si s mixováním skoro všeho druhu. (Píšu skoro, protože jsem s ním ještě nestihla vyzkoušet všechno, co mě napadlo). Má čtyři programy – krémová polévka, polévka s kousky, kompot a míchání (mixování). Musím se přiznat, že samozřejmě nejvíc využívám krémovou polévku, protože tento typ polévek prostě zbožňuju.