Domácí lososové rybí prsty

Na poslední chvíli se mi podařilo se zúčastnit Delikátní výzvy s Delikátní tatarskou omáčku od Hellmann’s (#delikatnivyzva). V poslední době se mi nějak moc nedařilo jíst ryby… a měla jsem na ně čím dál větší chuť :) Takže i na lososa, kterého jsem (na své poměry) opravdu dlouho neměla. Rozhodla jsem se ho použít trochu nezvykle, místo obvyklého pečení v troubě nebo smažení na přírodno jsem z něj udělala rybí prsty.

Takto doma připravené rybí prsty jsou naprosto fantastické, nemusíte si lámat hlavu se složením kupovaných a víte, že opravdu obsahují rybí maso. Nejsou navíc ani moc složité na přípravu, obalit kousky v trojobalu zabere chvilku a přílohu si k nim vyberete dle chuti a momentálních možností. Pokud se vám navíc nechce připravovat domácí tatarku (nebo se bojíte riskovat se syrovými vejci), můžete sáhnout po Delikátní tatarce od Hellmann’s a celé jídlo je tak připravené během okamžiku.

Zázvorky

Už pár let jsem si na každé Vánoce pohrávala s myšlenkou, že bych upekla zázvorky. U nás v rodině se (co se já pamatuju) nepekly, i když jsem v hromadě starých vykrajovátek našla právě to zázvorkové. A tak jsem si letos řekla, že s tím konečně musím něco udělat a začala se v okolí vyptávat. Nakonec jsem se na recept na zázvorky zeptala i na Instagramu a Facebooku. Odpovědí bylo více a za všechny opravdu moc děkuji! Nejvíce mě zaujal recept od Kateřiny Dvořákové, která ho má od své brněnské prababičky. Já jí za něj moc a moc děkuju a hlavně také za svolení ho publikovat :)

Pomalu pečený lisovaný vepřový bůček s karamelovou miso omáčkou a bramborovou kaší

Bůček na tento způsob jsem poprvé pekla před více jak čtyřmi roky. Tehdy byl na výběr z několika receptů ve výzvě Odvážných kuchařů a mě zaujal na první pohled. Od té doby jsem ho několikrát pekla, a pak na něj tak trochu zapomněla. Nedávno jsem uviděla v obchodě miso pastu a při dalších nákupech také krásný kousek bůčku a vše se mi to v hlavě zase spojilo. Tak jsem se do něj minulý týden pustila a to ho také prvně mohl ochutnat i můj manžel (a byl z něho po právu nadšen).

Nebudu vám nic nalhávat. Příprava tohoto bůčku není rozhodně minutková a potřebuje nějaký čas, zejména den předem. Pokud si ale den předem nachystáte, co půjde (bůček, karamel, omáčku), v den servírování už toho tolik dohotovit nebude potřeba. Odměnou vám bude měkké, rozpadající se maso, které se vám prostě bude rozplývat na jazyku. K němu se báječně hodí karamelová miso omáčka – stojí za to si dokoupit suroviny, které třeba nemáte běžně doma. Věřte mi, že pokud tenhle recept vyzkoušíte, nebudete ho chtít dělat naposledy. Původní recept je z knihy Michaela Ruhlmana – Ruhlman’s Twenty (Ruhlmanovo dvacatero).

Klasická mramorová bábovka

Ačkoliv neskutečně ráda zkouším pořád nové věci, občas je prostě na místě vrátit se k těm starým a osvědčeným. Tak je tomu i v případě této klasické mramové bábovky. Recept je rodinný a nachází se v rodinném archívu už bůhvíjak dlouho :) Bábovka z tototo těsta není suchá a dusivá a dá se jíst v pohodě i po dvou, třech dnech – pokud ji tedy nenecháte oschnout a po vychladnutí ji radši dáte pod poklop. A protože mám ještě doma ke zkoušení úžasného robota Major Titanium od Kenwoodu, do bábovky jsem se pustila s jeho pomocí.

Pečené bramborové plátky s česnekovým máslem

Možná, že tentokrát nepřináším pro nikoho nový recept, spíš takovou vzpomínku. Když jsem kdysi tyto bramborové plátky pekla a fotku dala na instagram, spousta lidí mi pak psala, že je taky dříve dělávali, ale už je to hrozně dávno a skoro na ně zapomněli. Pro mě jsou tyto brambory opravdu hodně vzpomínkové. Když jsem byla malá, pekl nám je táta (který vlastně normálně vůbec nevaří) a míchal je právě s máslem, které bylo utřené s česnekem a solí.

Klasické žloutkové věnečky s bílkovou polevou

Vzhledem k tomu, že mám nyní doma na zkoušení krásného robota Kenwood Major Titanium, vytasila jsem se na něj s receptem, kde se dá tento robot využít hned třikrát. Z rodinného archívu jsem vytáhla recept na žloutkové věnečky, který mi na blogu zatím chyběl a já nechápu, jak jsem něco takového mohla dopustit. Tyhle věnečky totiž dělává můj děda a všichni si je vždycky neskutečně chválí. Já už jsem je hodnou chvíli neměla, a přiznám se, že jsem na jejich slávu trochu zapomněla. Stačilo je ale přinést do práce na ochutnání a hned jsem věděla, že tyhle věnečky na blogu opravdu nesmí chybět.

Makové vdolky s domácí gulášovou polévkou

Když se řekne slovo vdolky, lidé z různých koutů republiky si představí různá jídla. Pro nás jsou vdolky klasické pečené bochánky, většinou sypané mákem, které se podávají k polévkám. K těm hutnějším, jako je hrachová, dršťková nebo třeba gulášová. Spolu s nimi pak tvoří naprosto plnohodnotné jídlo. Jinde si lidé ihned představí vdolky bavorské, jinde moravské, někde prý i frgály. A někde tyto naše klasické vdolky ani neznají.

Uvařila jsem domácí gulášovou polévku a k ní upekla tyhle vdolky – a lehce jsem jimi manžela zaskočila, protože v nich na první pohled viděl spíš makovky (loupáky). Podoba tu na první pohled je a i když je těsto lehce nasládlé, tak tolik sladké jako loupáky nejsou. Ale když od oběda ještě zbydou, namazané máslem jsou v doprovodu medu nebo marmelády ke kávě naprosto fantastické.

Rajská omáčka z čerstvých rajčat s vařeným hovězím masem a jemným kynutým knedlíkem

Léto se nám pomalu přeměňuje v podzim, a i když to podle odpoledních teplot v posledních dnech vypadá, že se ještě nechce své nadvlády vzdát, padající listí a chladná rána mi ten podzim přeci jen čím dál častěji připomínají. Mám v zásobě jeden recept, který je vhodný přesně na tento předěl ročních období. Využívá poslední krásy léta v podobě sladkých, zralých rajčat a přetváří je ve skvělou rajskou omáčku, se kterou si můžete vychutnávat poslední chutě léta na talíři, i když je už venku chladno a pošmourno.

Jestli máte doma poslední zásoby rajčat, která jsou ještě plná chuti ze sluníčka, tak tohle je přesně recept, kde je využijete. Rajská omáčka je díky nim plná chuti a s hovězím masem a jemným, nadýchaným knedlíkem je to dokonalé domácí jídlo.

Aspikový dort nebo terina se šunkovými rolkami

Jako malá jsem nechápala, jak všem okolo mě chutnají různé věci v aspiku. Šunkové rolky, vajíčka… přišlo mi to hrozně zvláštní a dlouho jsem jim nemohla přijít na chuť. Ale stejně jako v případě rajské, kopru a dalších věcí jsem už asi prostě dospěla a i já občas dostanu na aspik chuť. Jenže není aspik jako aspik. Někdy tato samotná hmota není moc dobrá a někdy dovnitř přidávají výrobci  spoustu divných salámů, “šunek” a podobných věcí – zkrátka uzenin, které by si člověk normálně nekoupil. Řešení je pak samozřejmě jednoduché – udělat si takový dobře naplněný aspik doma.

Recept na něj není nijak složitý (protože využívá želatinu a ne přípravu aspiku z vepřových nožiček), kámen úrazu v případě takto vrstvených aspiků je pouze čas. Pokud chceme, aby vše mělo ve formě své místo a na řezu to pak hezky vypadalo, je potřeba jednotlivé vrstvy dávat do formy postupně, opatrně je zalívat aspikem a třeba i na dvakrát. A každá, byť tenká, vrstva aspiku chce v lednici cca pět až deset minut na částečné zatuhnutí (dle teploty aspiku). Nejlepší je si samozřejmě na přípravu takového aspikového dortu vyhradit den práce předem, pak může vrstvení probíhat v klidu a do druhého dne bude vše správně zatuhlé.