Chlebíčkový dýchánek Vlasty Buriana

Obdržela jsem pozvánku na Chlebíčkový dýchánek Vlasty Buriana. Už při slově chlebíčkový mi bylo jasné, že tohle je akce, které se prostě musím zúčastnit. Takový ten správný, český chlebíček, to je prostě lahůdka. Kdo by neznal ty stavy, kdy se do sebe snažíte nějakým rozumným způsobem nasoukat bohatě obložený chlebíček (nejlépe s vajíčkem a majonézou) a je vám jasné, že tohle prostě dobře nedopadne. Že se při tom umažete. A že vám to bude jedno. A budete chtít další…

Myslím, že to bylo ještě letos, kdy v Chrudimi zavřeli naše oblíbené místo, kam jsme chodili/jezdili kupovat chlebíčky. Ať už byly s vajíčkem, chorizem, uherákem nebo “jen” šunkové, vždycky byly čerstvé a skvělé. A pokud jste jich chtěli šest a na tácu zbývaly dva poslední, vyrobili pro vás úplně čerstvé… Takže jak jistě chápete, nacházela jsem se ve stavu chlebíčkového deficitu.

Když jsem se dále dočetla, kde se dýchánek koná, už opravdu nebylo o čem pochybovat.

Pozvánka byla do Lahůdkářství Jan Paukert, do vyhlášeného lahůdkářství, které už funguje od roku 1916. Ano, přesně to místo, kde tradiční, český chlebíček vznikl. Jednohubky byly pro jeho přítele moc malé a obložené chleby zase moc velké. A právě tehdy se hodila francouzská bageta, kterou rozřízli a obložili a první chlebíček tak byl na světě.

Letos na podzim se prostory dočkaly rekonstrukce a já tak vešla do prodejny, kde jsem nevěděla, co bych si vybrala dřív. Naštěstí bylo rozhodnuto za mě a já se tak rovnou mohla odebrat do bistra.

Po představení Lahůdkářství jsme už měli možnost ochutnat první chlebíček. Chlebíček speciál se šunkou a uherákem, s pěknou vrstvou bramborového salátu. Musím uznat, že takový chlebíček na svačinu bohatě stačí.

A chlebíčkový deficit se o něco málo zmenšil. Mezitím jsme měli možnost si prohlédnout staré koňaky, které v roce 1938 Jan Paukert se synem ukryli do pilíře historického domu. Sbírka vzácných koňaků je prý z 19. století.

Na místě byla také možnost sledovat přípravu chlebíčku s křepelčími vejci a slaninovým chipsem. Je to prý ideální snídaňový chlebíček ;)

Takto potom vypadá v celé nádheře.

Následovala ochutnávka bažanta na víně – oblíbeného jídla rodiny Paukertových. Dokonce mám i recept, pokud by se někomu zachtělo ho vyzkoušet :)

Musím uznat, že byl opravdu skvělý. Možná to bude znít divně, ale na celém jídle bych vyzdvihla hlavně kaši, která byla opravdu dobře ochucená (s tím občas mívám problém) a naprosto skvělou zeleninu, která byla nasládlá po červeném víně a rybízové, džemu. Bažant byl samozřejmě taky vynikající :D

Pak už došlo na raut. No schválně, co byste si vybrali vy?

Chlebíček s jelení šunkou a jablečným čatní, s grilovanou zeleninou a sušenými rajčaty a onen snídaňový.

A s krabím salátem.

Sýrový talíř.

Do růžova pečený vysoký roštěnec z jatek Rudolec, aneb roastbeef.

A paštika s portským vínem.

Samozřejmě domácí tlačenka.

A výběr malých zákusků.

Tak jsem neodolala. Dokonce jsem na talíři objevila i marinovaného lososa – no ten tedy neměl chybu. Vyptávala jsem se, dělají si ho sami, a mě zase akorát nalákal. Letos ho chci doma vyzkoušet.

Roastbeef s celerovou remuládou i paštika, všechno vynikající.

Neodolala jsem chlebíčkům s jelení šunkou (můj favorit!), s grilovanou zeleninou a s kozím sýrem a pošírovanou hruškou.

Laskonka patří k těm nejlepším, které jsem jedla.  A ovocný košíček byl skvělou malou tečkou.

Po takovém skvělém brunchi jsem se cítila krásně – spokojený žaludek i dušička, co si budeme povídat, chlebíčky mi prostě už dlouhou dobu chyběly. Takže jsem se jen prošla s foťákem po prodejní části a doufám, že brzy najdu příležitost sem znovu zavítat.

Sýrová nabídka a nabídka zákusků.

A další zákusky – já bych je snad chtěla ochutnat všechny.

A chlebíčky – je vidět, které se prodávají nejčastěji :)

Ale nabídka je opravdu široká.

Nejen chlebíčků, ale i salátů, sýrů, uzenin a jiných pochutin. Nutí mě to stále myslet na to, co všechno bych ještě chtěla ochutnat.

Na závěr jsem obdržela dárkovou tašku – domácí vaječný koňak, cukroví a kachní rillettes s houstičkou. A čokoláda Jordi’s. Samozřejmě, že už jsem všechno ochutnala, jedním slovem? Mňam ;)

Tady se mi prostě líbilo. Možná štěstí, že nebydlím v Praze, jinak bych měla tendenci chodit tam každý den a ochutnávat postupně celý sortiment. Líbí se mi, že se snaží prosazovat i regionální dodavatele (Kozí farma Pěnčín, Podlesí, Čokoláda Jordi’s, Domácí dobroty, Farma Rudolec, Frolíkova káva…) Radši už končím, nebo dostanu na noc ještě hlad ;)

Pokud by vás zajímala celá nabídka, mrkněte sem: http://www.janpaukert.cz/chlebicky-m/.

A pro něco z historie zase sem: http://www.janpaukert.cz/historie/.