Ještě než propuknou ty správně jarno-letní dny, k večeru bývá chladno. A to je chvíle, kdy já mám největší chuť na talíř (nebo dva) nějaké dobré, horké polévky. I když mám pořád tendence zkoušet nové a nové recepty, nemůžu zapomínat ani na ty klasické pokrmy, jakým je třeba právě zelňačka.

U nás doma se většinou dělala, když zbylo uvařené zelí a připravit z něj polévku bylo dílem okamžiku. Ale i bez této přípravy není polévka vůbec náročná. U nás se tato polévka navíc nedělá ani v klasické “bílé” ani “červené” variantě – přidáváme do ní totiž jak mletou papriku, tak smetanu. A máme ji tak nejradši :) Když ji ještě doplní klasické polévkové vdolky, vydá i za oběd. Do polévky jsme tentokrát pro web Jak na velké věci použili klobásu na vaření od značky Schneider a byla to vážně dobrá volba.

Krém z pečeného celeru, brambor a česneku

Dlouhotrvající zima mě zase vtáhla do skoro neustálých myšlenek na misky s horkými a hustými polévkami. Tak jsem neodolala a nachystala takový zimní krém – krémovou polévku z pečeného celeru, brambor a česneku. Poměr surovin uvádím přibližný, tak, jak jsem polévku zhruba chystala já. Ale iniciativě se meze nekladou, klidně si polévku přizpůsobte svým chutím a domácím skladovým zásobám :)

Makové vdolky s domácí gulášovou polévkou

Když se řekne slovo vdolky, lidé z různých koutů republiky si představí různá jídla. Pro nás jsou vdolky klasické pečené bochánky, většinou sypané mákem, které se podávají k polévkám. K těm hutnějším, jako je hrachová, dršťková nebo třeba gulášová. Spolu s nimi pak tvoří naprosto plnohodnotné jídlo. Jinde si lidé ihned představí vdolky bavorské, jinde moravské, někde prý i frgály. A někde tyto naše klasické vdolky ani neznají.

Uvařila jsem domácí gulášovou polévku a k ní upekla tyhle vdolky – a lehce jsem jimi manžela zaskočila, protože v nich na první pohled viděl spíš makovky (loupáky). Podoba tu na první pohled je a i když je těsto lehce nasládlé, tak tolik sladké jako loupáky nejsou. Ale když od oběda ještě zbydou, namazané máslem jsou v doprovodu medu nebo marmelády ke kávě naprosto fantastické.

Polévka z pečených paprik a tymiánová focaccia

Před časem mi do kuchyně přistál nový přístroj na otestování – Tefal Easy Soup. Jak už z názvu vypovída, je to pomocník, který má v popisu práce hlavně polévky, ale poradí si s mixováním skoro všeho druhu. (Píšu skoro, protože jsem s ním ještě nestihla vyzkoušet všechno, co mě napadlo). Má čtyři programy – krémová polévka, polévka s kousky, kompot a míchání (mixování). Musím se přiznat, že samozřejmě nejvíc využívám krémovou polévku, protože tento typ polévek prostě zbožňuju.

Studená polévka gazpacho

V posledních čtrnácti dnech si doma nastálé počasí velmi užíváme. Teploty v kuchyni spojené s obývákem neklesají pod 30°C (i přes intenzivní větrání ve večerních hodinách) a nejčastěji je tam kolem 33-35°C. Asi se potom nebudete divit, když napíšu, že v těchto dnech neustále ujíždím na studené polévce gazpacho.

K narozeninám jsem totiž dostala dosud chybějící součást kuchyně – stolní mixér. A tento nový, skvělý dárek v kombinaci s počasím vykouzlil geniální osvěžení. Studená zeleninová polévka gazpacho je ideální do horkých dnů. Nejenže osvěží a dodá kupu vitamínů, je také velmi jednoduchá a hlavně rychlá na přípravu. A myslím, že v těchto vedrech většina z nás nechce u linky postávat moc dlouho…

Masový vývar s celestýnskými nudlemi

Stěhování je věc náročná – jak na čas, tak na síly. A tak po stěhování pár dnů před Vánoci jsem nakonec na Silvestra ležela v posteli s parádním bacilem. Takhle špatně mi už dlouho nebylo a při druhé návštěvě pohotovosti jsem si vysloužila i antibiotika. Co tak slyším kolem sebe, podobných případů je ohromná spousta. Chce to klid, teplo a podpořit léčení i stravou. Ovoce, zeleninu, česnek, zázvor, med… a taky parádně silný vývar.

Odjakživa jsem milovala dědovy polévky, jako on je uměl málokdo. Nejvíc jsem se bála si dávat v restauracích vývary. Z domu jsem neznala umělou chuť masoxu a rozvařenou zeleninu v talíři. Děda vždy dělal vývar z kostí a masa, a při přípravě polévky do ní dával zeleninu čerstvou, nikdy ne tu uvařenou, která už svou chuť vývaru dodala. A tak, když už jsem vstala z postele a potřebovala se doléčit a trochu se dostat do běžného tempa, uvařila jsem si vývar.

Boršč

Když mě redakce časopisu F.O.O.D. oslovila, abych napsala a nafotila recept, který se ocitne v čísle k narozeninám časopisu, nemusela jsem dlouho přemýšlet. Zářijové číslo už tak nějak samo nahrávalo tomu, že bych mohla udělat něco, co se bude hodit k podzimu. Dlouho jsem už měla v hlavě boršč, který mě už tolikrát dokázal v restauracích zklamat. Nesčetněkrát jsem jedla jeho verzi bez červené řepy, či dokonce se sprejovou sladkou šlehačkou! A tak jsem se tomu rozhodla učinit přítrž a konečně ho uvařila doma. Se vším tím, co mi v boršči chutná…


Podzimní počasí je ideální na tvorbu hutných, zeleninových polévek. Nevím jak vy, ale já bych rozhodně hlasovala pro to, aby léto ještě nekončilo. Chci si užívat lehká zeleninová jídla a čerstvá rajčata ze zahrádky, která ještě voní sluníčkem a nechci zase řešit podzimní nastydnutí a tmu, když jdu ráno na vlak. Jedna z věcí, co mi dokáže zastavit tok chmurných chladných myšlenek je polévka. Miska nebo talíř oranžové polévky, ze které se ještě kouří. Která je ozdobená trochou zakysané smetany. S křupavými kostičkami oblíbeného pečiva. S dýňovým olejem. Najednou ten podzim zas tak šedivě nevypadá.