První republika

V létě tohoto roku se v Pardubicích otevřela po rekonstrukci Machoňova pasáž. V prostorách této pasáže se otevřela i kavárna s líbivým názvem První republika. Tak, jak se tato kavárna prezentovala nejen výběrem nábytku na venkovní sezení, ale i dekoracemi ve vitrínách, přímo vybízela k návštěvě. A právě tu jsem si nemohla nechat ujít.

Po projití vstupními dveřmi na mě dýchla atmosféra právě dob z minulého století. Charakteristický zvuk zvonečku cinkající při vstupu nového hosta byl následován příjemnými tóny hudby odpovídající názvu.

A nebyla to jen hudba, která mi říkala, že jsem se ocitla v prostředí doby dávno minulé. Vybavení kavárny je pestré, ale ne přeplácané.

Fotky z filmu Postřižiny dávají tušit, že to tu bude příjemné i pro pány, kteří mohou ochutnat právě Postřižinské pivo.

Kavárna (tedy café-bar) není jen o pivu, ale hlavně kávě a něčem dobrém k tomu. A ono je něco dobrého jak k tomu sladkému (kávě, čaji), tak i k tomu pivečku. Stálá nabídka je psaná v klasickém “jídelním” lístku, dobroty denního charakteru se může pak host dovědět z tabule, na které je vše zapsáno.

Některé dortíky (jak poznamenala paní majitelka, se kterou jsme potkali asi při mé třetí návštěvě), jsou přímo domácí výroby a je to na tom i vidět. Tento box je stojí hned u dveří a hned vyvolává v člověku pocit, že nemůže odejít, aniž by neochutnal.

Dost už ale o prostředí, jde se testovat. Musím říct, že od první chvíle jsem věděla, že toho budu chtít ochutnat co nejvíc. To ani nejde zvládnout při jedné návštěvě, takže jsem kavárnu navštívila už minimálně pětkrát. S kamarády a dokonce i kolegy z práce, když jsme si po obědě došli pro kávu s sebou. Následuje tedy časově nesetříděný seznam fotek z mobilu i zrcadlovky :)

V První republice nabízejí pravé Hořické trubičky (to jsou ty nenaplněné), ke kterým přidají šlehačku.

A tady je už to slibované Postřižinské pivo. A tlačenka s cibulí (podávaná samozřejmě i s octem).

Zeleninová polévka z denní nabídky. Pokud nevyžadujete ohromné porce jídla, tak se z ní v pohodě najíte (případně po přidání krajíce chleba). Na fotce je i sklenka Pálavy, narůžovělá barva nám zůstává záhadou. Po našem dotazu nám bylo sděleno, že takový prostě přišel sud od výrobce. Ale je fakt, že chutnala.

Chleba se škvarkovou…

A paštika s brusinkami.

Cappuccino

Horká čokoláda

Espresso

Punčový dort

Mrkvový dort

Malinový košík

Možná si říkáte, že mi u jídel chybí hodnocení. Jenže já vlastně nevím, jak pokaždé k různým fotkám psát, že to bylo vynikající. Cokoliv jsme ozkoušeli, prostě chutnalo. Jak slané (na paštiku se rozhodně chci vrátit), tak sladké (ještě jsem neochutnala panna cottu, kterou jsem minule viděla ve stádiu tuhnutí) je skvělé a dokonale se hodí k pivu nebo kávě.

Další významnou součást kromě jídla a pití tvoří obsluha, u které se mi líbí, že nenosí zástěry typické pro restaurace a kavárny. Byla vždy milá, usměvavá a ochotná a s chutí povyprávěla o nabízeném sortimentu.

Byla jsem trošku překvapená, když se mi víckrát stalo, že byla kavárna při našem příchodu skoro prázdná. Jenže proti ní nahrává bohužel několik faktorů. Téměř naproti Machoňově pasáži se nachází kavárna, kterou velké množství místních považuje za tu nej (ne, ještě jsem vážně nepochopila proč). U vchodu do pasáže se nachází další. A teprve na jejím konci je První republika, která u vchodu do pasáže nemá ani poutač. Webové stránky jí skoro nefungují a nemá žádnou ani na Facebooku.

Není divu, že se potom lidé diví, když jim o kavárně vyprávím, protože ji prostě nepostřehli. Podle mě je to škoda, protože já jsem z ní nadšená a ráda bych, aby se tato kavárna stala stálicí Pardubic a já se tam mohla vracet.