Nedávno mi od Electroluxu přišla pozvánka na Chef Time Fest, konkrétně na Chef’s Duel mezi Janem Horkým a Radkem Davidem. Jakmile jsem si přečetla o co jde, začala jsem se na tento večer neskutečně těšit. Dva šéfkuchaři, oba reprezentující Českou Republiku v mezinárodních kuchařských kláních, kteří budou soupeřit o oblibu jídel mezi strávníky. To jsem si přece nemohla nechat ujít :)
Zadání pro šéfkuchaře znělo následovně – předkrm má být ze sivena, hlavní chod z daňka a dezert z čokolády. K tomu se budou podávat vybraná vína a my budeme hlasovat, které z jídel nám chutnalo více.
Když jsem dorazila do restaurace AvantGarde, kde se festival koná, uviděla jsem několik prostřených kulatých stolů. Za chvíli si k tomu našemu přisedli mimojiné Marika s Jirkou (Kitchen Story) a také Tereza (Foodlover) s Markem. Jsem moc ráda, že jsem mohla sedět právě u tohoto stolu. Všichni jsme totiž měli dobrou náladu, nahlas jsme hodnotili jednotlivé chody a většinou se i na svých dojmech shodli.
Na začátku nám byli představeni samotní šéfkuchaři a také Tomáš Brůha, sommeliér. Po krátkém úvodu jsme se už začali těšit.
Takto vypadalo prostřené místo pro jednoho člověka. Pečivo, máslo, sklenky na víno a vodu, příbory připravené na předkrm a hlavně kartičky, na kterých byli představeni šéfkuchaři, sommeliér a všechny chody večera.
Po nějaké chvíli přišel na řadu první předkrm. Přiznávám, že po přečtení e-mailu s pozvánkou jsem se snad právě na tento chod těšila nejvíc. A rozhodně mě nezklamal. Ba naopak, byl ještě lepší než jsem čekala a klidně bych si ho zopakovala zase. A zase. A zase… (myslím, že už chápete). Na ten talíř byla radost pohledět a všechno na něm vynikající. 10 bodů z pěti ;)
Tatarák v křupavé trubičce, krém z rukoly a červené řepy, řepa a ředkvičky (Radek David)
Potom dorazil druhý předkrm. No, nebudu nic zastírat, já jsem se ho skoro lekla. Rak, který na něm tak nějak seděl, ve mně spíš evokoval Vetřelce, než něco lákavého k snědku a talíři podle mě dominoval až příliš. Co se týče chutí, siven byl hodně slaný, ta omáčka byla prostě … já nevím jak to říct, prostě taková hodně “mlíková”. Znáte takovou tu chuť převařeného mléka? Kostičky konzistence marshmallow mě taky bohužel nenadchly, takže u mě bylo tohle za 0 bodů, i když mě to vážně hodně mrzí.
Víno, které jsme pili k oběma předkrmům: Weingut Jurtschitsch-Sonnhof Grüner Veltliner 2013 Pfärrgarten, Rakousko (link). Měli jsme i rozhodnout, ke kterému z předkrmů se hodilo víc. Pro mě je to jasné, pokud mi nechutná jídlo, tak mi k tomu nemůže ladit ani víno, takže za mě jasně k číslu jedna.
Marinované a opečené filátko, pěna rak, kopr, citrón, uzený siven (Jan Horký)
Po předkrmech následovaly hlavní chody. Do sklenic nám tentokrát bylo nalito červené víno: Vittorio Innocenti Chianti Colli Senesi 2011,Toskánsko, Itálie (link). Po prvním vínu byl tohle hodně velký skok, ale k oběma jídlům jsem si ho opravdu vychutnala.
Jako první hlavní chod se představila dušená daňčí plec, která byla jemná a úplně se rozpadala. Omáčka k němu adekvátní, všechno mi spolu ladilo. Nemůžu ale říct, že bych z toho byla tak unesená, jako u prvního předkrmu, dávám mu tedy 4/5.
Dušená plec s lanýži, pastiňákové pyré, celerem, mrkev, ořechy (Radek David)
Druhý hlavní chod daňka představil v trochu jiné úpravě – maso bylo úžasně jemné, růžovoučké a vážně jsem si na něm pochutnala. Ono maso bylo dokonce i v té kroketě, ta byla taky super. Mrkev tu byla poměrně tvrdá, zvlášť v porovnání s předchozí úpravou, ale největší kámen úrazu tu byla dýně. Pyré bylo strašně sladké a na celém talíři tu sladkost nic nedokázalo přerazit. Omáčka s čokoládou ji taky spíš podpořila, než rozbila a tak tomu podle mě ještě něco málo chybělo. Mimochodem jsem se hodně těšila na smrkovou sůl, ale ta tam bohužel byla tak nepatrná, že bylo sotva poznat sůl, natož že měla být smrková. Pro mě 3/5.
Pečený hřbet, smrková sůl, dýně, čokoláda, jalovec, kroketa (Jan Horký)
Poté nám nalili do sklenic Braida di Giacomo Bologna, Brachetto d´Aqui, 2014, Piemonte, Itálie (link). Jemně perlivé víno, sladké, chutnající po červeném ovoci, ve mně vyvolalo chuť na dezert, i když jsem se už začala cítit poměrně plná. A pak to přišlo.
Já normálně na sladké nijak zvlášť nejsem. Samozřejmě, jím ho, ochutnávám ho, když peču a podobně, ale radost si většinou udělám spíš krásným kusem masa. Ovšem tady jsem skoro padla na kolena. Čokoládový crémeux byl naprosto luxusní a jogurt v mražené podobě ho skvěle doplňoval. Celkově jsem prostě byla unešená. Další 10 z pěti ;)
Crémeux z čokolády Caramélia, nugát, maliny, jogurt (Radek David)
Na druhý dezert jsem se také těšila, sliboval totiž kokos, který mám hodně ráda. Ale… První dojem z talíře asi nejvíc vystihne to, že nemám ráda jídlo servírované tak, že to vypadá, jako kdyby na tom talíři někoho zavraždili (a to ten můj talíř vypadal zrovna ještě celkem mírumilovně). Slovy Marka – vyřádil se na tom asi Dexter Morgan.
Co se týče obsahu, musím vyzdvihnout zmrzlinu, která byla vážně super, ale ta čokoládová pěna měla spíš takovou konzistenci paštiky nebo nevím, jak to nazvat a ty květy, které byly použity, byly hrozně hořké. Soli bylo na talíři více, než u hlavního chodu – kdyby se odsud přesunula na daňka, myslím, že by to oběma jídlům jen a jen prospělo. Kokos byl v čokoládovém pudinku… 2/5.
Espuma z hořké čokolády, puding, citrónová sůl, kokos, černý rybíz (Jan Horký)
Nakonec jsme zjistili, že nám většinou chutnala jídla od Radka Davida, který tento duel také vyhrál. A slovy Jana Horkého, asi ještě nejsme ještě vyzrálí natolik, abychom pochopili jeho jídla :))
Celý večer byl naprosto fantastický. Od krásného prostředí, přes skvělou společnost, bezvadnou obsluhu i sympatické šéfkuchaře. Doufám, že jsem od nich jídla nejedla naposledy a taky doufám, že to nebyla poslední návštěva podobné akce. Chef Time Fest totiž doporučuji všema dvaceti!
Jsem moc a moc ráda, že jsem se tohoto večera mohla zúčastnit, a proto bych velmi ráda poděkovala Electroluxu za pozvání, zejména tedy Lucce, i za její úžasnou společnost u stolu, která dotvářela skvělou atmosféru :)
