Masový vývar s celestýnskými nudlemi

Stěhování je věc náročná – jak na čas, tak na síly. A tak po stěhování pár dnů před Vánoci jsem nakonec na Silvestra ležela v posteli s parádním bacilem. Takhle špatně mi už dlouho nebylo a při druhé návštěvě pohotovosti jsem si vysloužila i antibiotika. Co tak slyším kolem sebe, podobných případů je ohromná spousta. Chce to klid, teplo a podpořit léčení i stravou. Ovoce, zeleninu, česnek, zázvor, med… a taky parádně silný vývar.

Odjakživa jsem milovala dědovy polévky, jako on je uměl málokdo. Nejvíc jsem se bála si dávat v restauracích vývary. Z domu jsem neznala umělou chuť masoxu a rozvařenou zeleninu v talíři. Děda vždy dělal vývar z kostí a masa, a při přípravě polévky do ní dával zeleninu čerstvou, nikdy ne tu uvařenou, která už svou chuť vývaru dodala. A tak, když už jsem vstala z postele a potřebovala se doléčit a trochu se dostat do běžného tempa, uvařila jsem si vývar.


Patříte k fanouškům Cataliny? Pokud ne, tak máte nejvyšší čas to napravit, protože pokaždé, co zabrousím na její blog, mám silné nutkání péct nebo stvořit něco sladkého a hříšně dobrého. Už je to nějaká doba, kdy jsem podle ní dělala palačinky. Ovšem ne ty typické tenoučké, ale tzv. pancakes, americké palačinky, které mohou připomínat křížence naší obvyklé palačinky s lívancem.