The Daring Bakers’ June 2012 Challenge – Battenberg Cake

Na červnovou výzvu jsem se moc těšila. Fotky úhledného dvojbarevného korpusu zabaleného v marcipánu mě lákaly od prvního okamžiku, ale radši jsem se neměla těšit. Protože když se daří…

Začalo to tím, že jsem se rozhodla celkem rychle, že už bych taky tento dortík mohla upéct. Nečekala jsem tedy moc dlouho s chladnutím korpusu a snažila se vše zvládnout co nejrychleji (i když tak to u mě probíhá celkem vždy). Každopádně vedro a ortopedický límec na krku k náladě ani výkonu nepřispějí. Nejprve jsem nechtěla příspěvek ani publikovat, ale závěrečný pobyt v lednici pomohl moučníku natolik, aby se to ještě dalo krájet.

Suroviny:

  • 175 g změklého másla
  • 175 g pískového cukru – uberte!
  • 175 g hladké mouky
  • 3 velká vejce
  • 65 g mletých mandlí
  • 2-3 lžičky prášku do pečiva
  • vanilkový, mandlový extrakt
  • červené potravinářské barvivo

na dokončení:

  • 100 g meruňkové marmelády (já měla jen lesní směs)
  • 200-300 g marcipánu

Postup:

Na detailní fotky postupu se prosím podívejte u původního receptu (viz link výše). Já jsem toho focení moc nestíhala…

Máslo jsem utřela s cukrem a vejci, přidala vanilkový extrakt, a vyšlehala do hladké hmoty. Poté jsem přidala mouku, mandle a prášek do pečiva. Těsto jsem rozdělila na dva díly a jeden obarvila na červeno. Protože nevlastním formu 20×20 cm, nastala těžká improvizace co se týče výběru formy, ale dostatek pečícího papíru a alobalu to, zdá se, zachránil.

Peklo se to při 180°C asi 25 minut. Stejně mám pocit, že jsem to přepekla, protože takhle trhající se a drolící se korpus jsem ještě neviděla. Vážně by pomohlo ho nechat úplně vychladnout a opatrně dát do lednice do druhého dne, ale na to jsem čas neměla, takže jsem si pěkně zanadávala.

Každou část jsem rozkrojila na dvě a zarovnala kraje… tedy se spíš o to snažila. Marmeládu jsem zahřála, a zpracovala přes sítko, aby v ní nebyla zrníčka. Díly korpusu jsem pomocí ní (za dostatečného drobení a trhání) slepila do šachovnicového vzoru a dala stranou. Přišel čas na marcipán.

Protože ten u nás nekoupím, zkusila jsem si ho vyrobit z 200g mandlí. Pustila jsem se do jednoho receptu, který byl v odkazech z výzvy a moje štěstí v kuchyni pokračovalo. V tomhle receptu se vejce s cukrem šlehaly nad parou a nevím, co jsem měla za cukr, ale fakt se mu nechtělo se rozpouštět. Nakonec jsem to prostě vzdala a výsledkem byla novinka – křupající marcipán.

Rozválela jsem ho a snažila se jím obalit korpus – nastalo další trhání se a moje zoufalství dosahovalo neobvyklých výšin. Nakonec jsem to prostě dala na tác a nechala pár hodin v lednici.

Nastala alespoň malá úleva – dalo se to krájet. A dokonce si i přidali – ale těžko říct, jestli jim spíš nebylo líto mě. Nakonec se ve mně sváří přístup “Už nikdy více” a “Přece se mi to napodruhé musí povést”. Tak uvidíme co vyhraje.

14 comments

  1. Meg, pekná tortúra :-) Ale, keby si nám nenapísala, čo všetko konečnému výsledku predchádzalo, z fotiek by ani trochu nebolo jasné, že sa ti pri výrobe nedarilo. Fakt som zvedavá, čo u teba zvíťazí, interne hlasujem a keby si sa po čase rozhodla publikovať, či si išla do opakovačky alebo pokus vzdala, potom ti napíšem. Krásne leto.

  2. Už když Lucie uveřejnila svého Battenberga, strašně jsem se těšila na tvůj post! A jak tu už bylo řečeno, z výsledku není vůbec poznat, jaké lapálie tomu překrásně vyhlížejícímu moučníku předcházely.
    Já bych na to teda neměla nervy, o to větší máš můj obdiv!

  3. Náhodou, je to fešák, s ortopedickým límcem to musel být skutečně hrdinský výkon. Mně se napodruhé určitě povedl líp, ale ne že bych Tě chtěla k něčemu navádět… :))

  4. Musím říct, že storka u příběhu mě pobavila :) O to víc, když dle fotky bych na výtvoru neshledala nic podivného a hlavně nepovedeného. Ale sama znám, že když se občas nedaří, tak se nedaří (a zpravidla, když se člověk extra snaží) :D Každopádně mě se to líbí a klidně bych si teď v práci dala ke snídani :D

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *